Psi z útulku

Jistě chápete a rozumíte tomu, když každé dítě chce mít doma nějaké zvíře. Já jsem nebyla v jiná, protože jsem chtěla mít doma psa. A pes je asi takové nejčastější zvíře, které dítě doma chce. Já si pamatuji, jak jsem vždycky po základní škole na konci hodiny chodila dobrovolně pomáhat do útulku. A chodila jsem tam od šesté třídy až do konce deváté třídy. Opravdu hodně mě to bavilo a taky jsem si udělala opravdu krásný vztah se všemi zvířaty a taky se všemi zaměstnanci. Právě, že tam pracovali hlavně důchodci, taky jsem si s nimi velmi rozuměla a ráda jsem poslouchala jejich životní příběhy. Ty jejich životní příběhy z mládí jsem ráda poslouchala a taky na ně nikdy nezapomenu. Taky nikdy nezapomenu na takové pejsky, které do útulku přišli z toho důvodu, že jim zemřel majitel anebo byli týráni. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak někdo mohl týrat nějaké zvíře.

Vždyť zvíře je tak skvělé, a tak vhodné, že se nemůže někdy ani bránit. Taky si vzpomínám na jednoho pejska, který byl takový malý, ale byl celý špinavý, že vypadal spíše až šedý. Jenomže já jsem se do toho pejska zamilovala. Byl hodně bázlivý, takže mi dalo opravdu hodně práce, než si na mě pejsek zvykl. Byla jsem potom nakonec ráda, když po třech měsících ke mně pejsek našel důvěru.

Vážně mě to hodně potěšilo. To bylo už na konci deváté třídy. A taky moji maminku jsem přemlouvala, jestli bych si nemohla toho pejska vzít. Po týdnu přemlouvání mi maminka dovolila si toho pejska vzít. Musela jsem taky vynaložit velké úsilí na to, abych pejska pořádně umyla a taky jsem ho musela u veterináře nechat ošetřit hlavně celého ostříhat. Měl takové cucfleky a takové dredy na sobě, že by to opravdu žádný kadeřník na světě na rozčesal. Myslím si, že ten špinavý pejsek byl opravdu hodně zanedbaný a já si říkala, jak to někdo mohl dopustit.