Jak se do naší atmosféry dostal kyslík

Asi nikdo nebude rozporovat, že kyslík je jednou ze základních podmínek života na Zemi. Dýchají jej prakticky všechny složitější organismy a bez něj obvykle nepřežijí déle než pár minut, maximálně hodin. Zdá se proto zvláštní, když si uvědomíme, že tomu tak nebylo vždy. I kyslík se totiž musel do naší atmosféry nějakým způsobem dostat. Ale jakým procesem, když se jeho obsah dostal až na takto vysokou hodnotu? Pro odpověď na tuto otázku musíme zamířit do doby, kdy se na zemi objevily první organismy.

Ty jej v té době samozřejmě ještě k životu nepotřebovaly. Veškeré potřebné živiny i jiné látky nacházely v moři jako pozůstatky výbuchů podmořských sopek, případně u podmořských sopečných vývodů a gejzírů, které přiváděly na povrch značně mineralizovanou horkou vodu z podzemí. Ovšem vývoj se zde nezastavil. Jak tyto primitivní organismy bojovaly o živiny, objevila se u nich schopnost získávat energii nejen z látek rozpuštěných ve vodě, ale také ve vzduchu. Konkrétně šlo o oxid uhličitý, kterého bylo tehdy, v době silné vulkanické činnosti, všude plno.

Jelikož uhlík je prakticky základem veškerého života na Zemi, je jasné, že jej první tvorové museli nějak získávat. A jednou z možností byl oxid uhličitý, který postupně dokázaly štěpit na uhlík a kyslík. Tehdy tento proces samozřejmě ještě nebyl dokonalý, avšak již první buňky, které to dokázaly, získaly nad ostatními značnou výhodu. Nebyly totiž již vázány pouze na oblasti s vodou dostatečně bohatou na živiny, ale mohly se rozšířit i dál. Tím získaly více prostoru, ve kterém nebyla prozatím žádná konkurence, díky čemuž se mohly rychle množit.

Zde je potřeba poznamenat, že v té době byl kyslík v podstatě jed, neboť jej tehdejší obyvatelé moří neuměli zpracovávat. I dnes koneckonců známe případy překysličení, ke kterým může někdy dojít. Ovšem to, že jej tehdy neuměl nikdo zpracovávat, znamenalo, že z atmosféry nebyl nijak odčerpáván. Díky tomu se jeho obsah zvyšoval, a to nepřestalo ani poté, co jej živí tvorové začali využívat. A to trvá dodnes.