Cestování kamkoliv

Myslím si, že každý člověk opravdu moc rád cestuje. A to bych nebyla já, bych také moc ráda necestovala. Moje první cesta do zahraničí byla, asi když mi bylo deset anebo možná také jedenáct let. A bylo to k moři. Vážně opravdu jsem se těšila a musím také uznat, že moře jsem si představovala úplně jinak, než když jsem ho viděla poprvé. Myslela jsem si, že všude budou palmy a písek, ale ono tomu tak bohužel nebylo. Všude byly kamínky s pískem a oschlé škaredé keře. Moře jsem si představovala takové méně slané, než bylo doopravdy a že má lepší a krásné prostředí.

Proto, když jsem rychle vlezla do vody, tak jsem si potopila také hlavu. Protože mi bylo opravdu hodně vedro, tak jsem si chtěla smočit a osvěžit hlavu. Sice mi moje máma ze začátku říkala, ať se jdu osprchovat někam k hotelu, bych se více osvěžila, jenomže já jsem se jako dítě těšila k moři, že jsem rychle utíkala a skočila jsem do mořské vody. A to byl pro mě šok. Rychle jsem se vynořila z vody, protože mě štípal opravdu celý obličej. A to hlavně oči, nos a také pusa. Opravdu rychle jsem spolkla to poslední, co jsem měla v puse a málem jsem omdlela. A začala jsem křičet, že se všichni lidé dokola otáčeli.

Sice mám ráda cestování, ale tohle k moři bylo opravdu katastrofální. Samozřejmě, že jsem na moře vůbec nezanevřela, protože moře stále miluji, jenomže si představte, jak malé dítě piští, když má v očích, v nose a také v ústech slanou vodu a úplně mu to vad. A ještě to někde nezažilo, takže mu to samozřejmě vadilo. A od té doby jsem si dával opravdu velký pozor, abych zase nevlezla do slané mořské vody, když bych na to nebyla vůbec připravené. A kam cestujete nejraději vy? Já stále cestuji nejraději k moři, kde je opravdu veliké teplo, protože nemám ráda zimu. Ale samozřejmě jsou i lidé, kteří zase přímo zbožňují zimu.