Syn a já

Všichni víme, že ne vždycky musí být nějaké vztahy dokonalé. O tomhle bych mohla vyprávět nebo napsat knihu, protože se svým bývalým partnerem mám takové vztahy, že by jeden brečel. Máme spolu dělat jeho syna, o kterého vůbec nejeví žádný zájem. A mě to mrzí, ale v poslední době mi můj bývalý partner vyhrožuje, že mi syna vezme, že ho chce do své péče, a to hlavně z toho důvodu, protože syn nemocný a beru na něj příspěvek na péči a těch peněz není vůbec málo. Takže nevím. jak se to můj bývalý partner dozvěděl, ale opravdu hodně mě to mrzí a štve, protože chce syna jenom kvůli penězům.

Takovéto vztahy v rodině opravdu nemám vůbec ráda. Jenomže co mám dělat? Můj bývalý partner mě už dal k soudu, protože žádá o svěření syna do své péče. Ani nevíte, jak mi tohle deprimuje a jak mi to ničí nervy a jak jsem z toho velice nešťastná. Copak bych syna mohla dát? Vůbec si nedokážu představit stavit, že bych syna doma neměla. Syn má doma úplně nově přistavenou místnost, kde má svůj pokojíček. A taky si domů přivedl malé koťátko a taky má doma křečka, bývalý partner právě vůbec doma zvířata nechce, protože je na ně alergický. Takže já budu jenom doufat, že se třeba například vztahy mezi námi urovnají a budeme v pohodě, abys třeba syna nabral jenom na víkendy, ale jinak po zbytek týdne mi syna nechal.

Když jsem se ptala syna, kde by chtěl bydlet, tak mi syn řekl, že bych chtěl bydlet u mě a k tátovi jezdit na výlety anebo na návštěvu. Podle mého názoru je to opravdu pěkné, protože podle mého názoru, když je dítě autista, že by měl zůstat tam, kde vyrůstal a kde nyní stále žije. Myslím si, že ani syn by to beze mě hodně dlouho nezvládl, protože syn je opravdu na mě hodně závislý, tak si říkám, že kdyby opravdu měl zůstat u mě. A bychom měli třeba střídavou péči nebo aby syn byl v plné péči mého bývalého přítele. To by mě hodně mrzelo.